Taky na vás včera odpoledne dýchlo léto? Hřejivé sluníčko abundy přehozené přes kočárek mi nenápadně vnukly nereálnou představu: sedím na
zahrádce své oblíbené kavárny, pomalu a nerušeně usrkávám latté, ukusuju dortík a
objednávám si sklenku střiku. Druhou. Mám na to přece celé odpoledne. Soustředěně (!) čtu zajímavou
knížku. Následuje záběr, kdy sedím na kole o jednu cyklosedačku a dítě v ní lehčí.
Nemusím zpívat, podávat křupky, kličkovat tak, aby po cestě nebylo vidět hřiště ani písek, zastavovat každých sto metrů, natož cestou zpátky přidržovat
klimbající dětskou hlavičku ověnčenou helmou. Prostě v klidu jedu. Zdá se vám
to taky nereálné? Mně jen do té doby, než na mě na Facebooku spásně vykoukla nabídka
příměstského tábora v angličtině. Teď už vím, co budeme dělat v létě. Alespoň jeden týden.
Zatímco já budu plnit svoji představu, Mája bude poznávat dosud nepoznané právě na takovém táboře! Hm, jsou jí teprve dva… Tak když ne letos, příští rok určitě…